Úvod
  |
Vítejte na stránkách Železničního spolku Klub M131.1
Za Erhardem Sandnerem
Znali jsme se bezmála dvě desítky let. Poprvé jsme se setkali v železničním muzeu, které se nacházelo ve výpravní budově nádraží v Klingenthalu. Erhard byl jedním z funkcionářů občanského sdružení Eisenbahnfreunde Klingenthal e.V., které tuto expozici provozovalo.
Když jsem se stal členem tehdejšího Klubu M 131.1 Sokolov, naše vzájemné kontakty se zintenzivnily. Společně s klingenthalskými přáteli jsme uspořádali řadu společných akcí, především pak zvláštních jízd s parní lokomotivou 310.072 nebo motorovými vozy řady M 131.1 po našem regionu a jednatel partnerského spolku Erhard býval většinou jakousi styčnou osobou. Zúčastnil se i řady našich vlastních akcí, oslav výročí tratí či dalších akcí určených pro veřejnost.
Většinou tvořil nerozlučnou dvojici s Willym Neumeisterem, bývalým přednostou železniční stanice Klingenthal. A společně s Willym jsme se s ním potkali také naposledy – při slavnostním otevření Muzea Kraslické dráhy 29. května 2010. I na přípravě tohoto muzea se Erhard Sandner podílel.
Mé vzpomínky na Erharda, který dostal u některých našich mladších členů přezdívku „děda“, se váží k řadě setkání. Spolu s ním (a také s dalšími německými kolegy) jsme spolupracovali při tvorbě překladů našich publikací. Měli jsme pro to zvláštní metodu. Napřed jsme pořídili překlad našimi silami (provedli jej Eva Štouračová, Ing. Blanka Hejlová z Karlových Varů a někteří další spolupracovníci). Tento jsme pak faxem poslali do Německa, odkud se nám, opět faxem, vrátil opravený. Po zanesení oprav do tehdy obvyklého textového souboru T 602 jsem s přenosným počítačem odcestoval do Klingenthalu, kde jsme text precizovali. Byly to někdy dlouhé, ale příjemné hodiny, strávené v kanceláři dnes už neexistujícího saského spolku.
Všichni jsme se s ním rádi setkávali. Pro jeho přátelství, pro jeho ochotu i zájem i o naši činnost.
Měl jsem možnost poznat i Erhardovu rodinu. Při našich společných akcích jsem se seznámil jak s jeho manželkou, tak i jeho dcerou. Několikrát jsem ho navštívil i v jeho domě ve Zwotě – Zechenbachu.
Erhard nebyl profesí železničář. Pokud vím, před odchodem na zasloužený odpočinek pracoval v jednom malém textilním provozu, který se nacházel v Klingenthalu nedaleko silničního přechodu do České republiky. Byl aktivním funkcionářem CDU a také členem evangelicko – lutheránské církve.
Nedávno, na konci loňského roku, zmizela budova nádraží v Klingenthalu, která byla s Erhardovým životem tolik spjata. A nedlouho poté ji následoval i Erhard Sandner. Zemřel v letošním lednu. Jeho pohřeb se uskutečnil ve čtvrtek 12. ledna.
Více než rok a půl jsme se neviděli. Byl to náš i můj dluh. Plánoval jsem si, že mu přes zimu napíši, abychom se mohli s ním (a samozřejmě také s Willym) setkat. Bohužel toto setkání se již neuskuteční.
Robert Koutný